Tuesday, July 03, 2007

Něco zlého se blíží…

Bez dlouhých okolků jsme byli taženi od břehu hlouběji do houští. Cítil jsem, jak mi nůž probodává kůži. Věděl jsem, že každý hloupý pohyb, který udělám, by mohl být pohybem posledním.
Nějaká ruka mě chytila za bradu a zvedla mi obličej ke světlu z ulice, které pronikalo větvemi.
„Co uděláme s těmi dvěma hrdličkami?“ zašeptal hlas.
„Zabte je.“
„Ale –“
„A udělejte to rychle. Nožem.“ Z jiného směru se ozval třetí šeptavý hlas. „Počkejte. Obličej toho chlapa jsem už někde viděl.“
„No a?“
„Hele, to je ten chlap, kterej nás sem dovezl – ten Angličan… ehm… Masen. David Masen.“
„Víš to jistě?“
„Jasně.“
Následovala další tlumená porada. Jeden hlas zašeptal: „Počkejte tady. Hned se vrátím.“
Zdálo se mi, že to ,hned‘ se protáhlo na dobrou půlhodinu. Věznitelé nás zatím drželi v šachu. Zahlédl jsem, že i Marni má na krku lesknoucí se nůž. Byl jsem stále promočený a cítil jsem, jak zimou ztrácím cit.
Nakonec se v keřích ozvalo zašustění.
Hlas zašeptal: „Sacramento.“